Únor 2025. Sedíme s Eliškou a přemýšlíme, co vlastně s našimi příběhy. Za roky, kdy jsem sám, s kamarády a teď s Eliškou vyrážel s batohem na zádech do českých hor, lesů, skal a zapomenutých koutů, se jich nastřádalo tolik, že už nám bylo líto nechat je jen v telefonu, počítači a hlavně v hlavě. Fotografie jsme měli, vzpomínky také, ale pořád nám něco chybělo.
A právě tehdy začala vznikat myšlenka na e-book S batohem na zádech – Toulky českou krajinou, který je zde pod odkazem možno zakoupit. Kniha není klasickým turistickým průvodcem a ani jsme ji tak nikdy psát nechtěli. Je to především vyprávění o cestách, lidech, místech a chvílích, které nám během let nějakým způsobem zůstaly v paměti.
Když jsme tehdy seděli nad prvními texty, začali jsme si jednotlivé výpravy znovu připomínat. Najednou jsme se vraceli na místa, kde jsme byli před lety, vzpomínali na lidi, kteří šli s námi, na ranní odjezdy vlakem, těžké batohy, večery u ohně, hledání cest, které podle mapy měly existovat, ale ve skutečnosti už dávno zmizely, i na chvíle, kdy jsme se prostě jen zastavili a dívali se kolem sebe.
A čím víc jsme vzpomínali, tím víc nám docházelo, že naše příběhy vlastně nejsou jen o putování.
Jsou o tom, proč vůbec chodíme ven.
O radosti z obyčejného dne, kdy člověk ráno vezme batoh, zavře za sebou dveře a neví úplně přesně, co ho během cesty čeká. O místech, která nejsou v žádném seznamu největších turistických atrakcí, ale přesto mají svoje kouzlo. O starých lomech, skalách, vyhlídkách, zapomenutých cestách i stopách lidí, kteří tu žili před námi.
A také o lidech, bez kterých by ty výpravy nikdy nebyly stejné.
O kamarádech, o dětech z oddílu Tuláci, o společných vandrech a samozřejmě o Elišce, se kterou jsme postupně objevili spoustu míst, kam bychom se jinak možná nikdy nevydali.
Při psaní jsme zjistili jednu zvláštní věc. Člověk si totiž po letech nepamatuje především kilometry. Nepamatuje si každé převýšení ani přesný čas odjezdu vlaku. Pamatuje si spíš drobnosti. Déšť, který přišel přesně ve chvíli, kdy nebylo kam se schovat. Smích někde uprostřed lesa. Výhled, který se objevil za poslední zatáčkou. Večer, kdy se nikomu nechtělo spát. Nebo úplně obyčejné ráno, které bylo krásné právě proto, že jsme ho prožili někde venku.
A tak jsme naše cesty začali psát. Dnes už ty příběhy nejsou jen naše. Najdete je na postezkach.cz, kde jsme vytvořili místo pro všechny, které baví chodit po stezkách, hledat zapomenutá místa a poznávat krajinu trochu jinak než jen podle turistických značek. A mezi nimi je i náš e-book S batohem na zádech – Toulky českou krajinou.
Možná v něm poznáte místa, která sami znáte. Možná vás některý příběh zavede tam, kde jste ještě nikdy nebyli. A možná při čtení začnete vzpomínat na vlastní výpravy, kamarády, vandry a večery, které už se nikdy úplně nezopakují.
Protože o tom naše kniha nakonec je O cestách, které jednou skončí, ale příběhy z nich zůstávají.
