Když se mě někdo zeptá, co je pro mě tramping, nikdy nezačnu osadou, usárnou ani ešusem. Vždycky řeknu jediné slovo. Kamarádi. Protože bez nich by nebyly písničky. Bez písniček by nebyly ohně. A bez ohňů by tramping dávno přestal existovat.
Každý rok, když se blíží poslední květnový víkend, začne mě to táhnout jedním směrem. Do Horního Jelení. Tam se už více než půl století scházejí lidé, které spojuje láska k trampské písni, přírodě a svobodě.
Pamatuji si, když jsem tam přijel poprvé. Žádné obří pódium, žádné obrazovky ani ohlušující reproduktory. Jen vůně kouře, naladěné kytary, usměvaví lidé a pocit, že jsem mezi svými.
V pátek večer se zapálí festivalový oheň. V tu chvíli zmizí rozdíly mezi lidmi. Vedle sebe sedí řemeslník, učitel, zdravotník, důchodce i student. Nikdo se neptá, čím se živíš. Důležité je jediné. Jestli si přisedneš a zazpíváš.
Historie festivalu sahá do počátku sedmdesátých let. Z původních Večerů trampských písní postupně vznikl Festival trampských písní, který se stal jedním z nejvýznamnějších setkání trampů a milovníků trampské muziky v České republice.
Mnozí si myslí, že je to hlavně soutěž. Jenže ti, kteří tam někdy byli, vědí své. Nejde o poháry ani diplomy..Jde o to, aby staré trampské písně nezmizely. Aby je mladí muzikanti hráli dál. Aby se udržely melodie, které zněly u ohňů dávno před námi.
Nejkrásnější chvíle přichází večer. Oheň praská. Někdo vytáhne foukací harmoniku. Další přidá druhý hlas..A za chvíli zpívá celý kruh. Nikdo neřeší, kdo zpívá čistě a kdo falešně..Protože tady se nezpívá pro porotu. Tady se zpívá pro kamarády.
Za těch dlouhých padesát let odešlo mnoho lidí, kteří festival pomáhali tvořit. Někteří už sedí u věčného ohně. Ale když zazní staré trampské písně, jako by byli zase mezi námi.
Možná právě proto ten festival pořád žije. Není to jen hudební akce..Je to každoroční setkání lidí, kteří věří, že kamarádství není staromódní slovo.
Když v neděli dopoledne zazní poslední akord a festivalová vlajka pomalu klesá dolů, vždycky si říkám, že to zase uteklo.
Louka se vyprázdní..Oheň dohoří. Kytary utichnou.
Ale každý z nás si odváží něco, co se do batohu nevejde..Vzpomínky..Nová přátelství.
A jistotu, že dokud budou existovat lidé ochotní sednout si večer k ohni a zazpívat si obyčejnou trampskou písničku, bude žít i český tramping.
Ahoj Buřt
—
Festival trampských písní se každoročně koná v Horním Jelení na Pardubicku a patří k nejstarším i nejvýznamnějším trampským akcím v České republice.
Jeho kořeny sahají do roku 1972, kdy se zde začaly pořádat Večery trampských písní. Na ně později navázal samotný festival, který se postupně stal místem setkávání trampů, muzikantů, osad i příznivců trampské kultury z celé republiky.
Festival pořádá spolek Kamarádi Festivalu trampských písní, který kromě organizace celé akce pečuje také o zachování trampských tradic, písní a historie. Nejde jen o hudební přehlídku či soutěž. Smyslem festivalu je především udržovat odkaz českého trampingu, předávat jej mladším generacím a vytvářet prostor, kde se každoročně setkávají staří kamarádi i ti, kteří mezi trampy přicházejí poprvé.
U festivalových ohňů se tak už více než půl století spojuje hudba, přátelství a úcta k hodnotám, na nichž český tramping vyrostl.
