Ostaš, skalní labyrint nad Policí nad Metují, láká k toulání i vzpomínkám. Starý tramp tu v duchu potkává dávné kamarády, slyší praskání ohně a připomíná si časy, kdy s usárnou vyrážel za obzor a věřil, že má na všechno dost času. Vypráví Buřt.
Adršpach, Janovice a Teplické skály. Kraj kamaráda Čendy, kde je krásně, ale některé kopce by i tak starý tramp nejraději poslal kamsi do háje… Když mě Čenda pozval na vandr do svého kraje, dlouho jsem se nerozmýšlel. Adršpach, Teplické skály, lesy a kamarádi.…
Čtyři staří trampové, stará Vltava, Hostinec U Taterů a Bílé skály. Vyrážíme za vzpomínkami, kamarádstvím a kouskem trampského světa, který nezmizel ani pod hladinou přehrady. A déšť? Ten nás přece nezastaví. Vypráví opět Buřt.
Svatojánské proudy bývaly místem, kde Vltava řvala mezi skalami, trampové spávali pod celtou a vodáci bojovali s peřejemi. Dnes je krajina jiná, ale starý tramp Buřt v ní pořád slyší ozvěnu časů, kdy stačilo potkat člověka v zeleném a říct „Ahoj.“
Na Branžeži jsem byl mockrát. Ne vždycky jsem věděl, jak se která skála jmenuje, a popravdě mi to tehdy bylo úplně fuk. Pro nás byla důležitá jiná věc. Jestli se tam dá někde zalézt s usárnou, kde se dá udělat oheň a jestli…
Středeční ráno, stará Karosa, barevní turisté a Mořina, která už není jako dřív. Vzpomínám na dobu, kdy se na Ameriku chodilo pěšky, na Huňačka, Hagenovy štoly, staré cesty a trampské večery u ohně. Vzpomínky kamaráda Buřta
Ivančena. Místo, kde se pod Lysou horou potkává tramping s příběhy lidí, kteří tudy prošli před námi. Batoh, les, kopec a vzpomínky na kamarády, se kterými bývaly vandry úplně jiné. Vyprávění kamaráda Buřta.
Pátek. „Co naplat, kamaráde, jede se ven,“ prolétne mi hlavou. Hodím usárnu na záda a vyrážím k Chrudimce, naší Stříbrné řece. Čeká mě les, oheň, staré sruby a vzpomínky na kamarády. Vypráví David Proutek - Buřt.
Někde v údolí Kačáku kdysi hořely ohně, kolem kterých sedávali kluci s usárnami na zádech a hlavou plnou svobody. Lone Star dnes mlčí, ale kdo umí naslouchat, možná ještě uslyší jejich kytary.
Na Toronto jsem jel už tolikrát, že bych tu cestu poznal snad i poslepu. Stačí, aby se vlak zakousl do údolí, za oknem se mihla skála, Sázava se na chvíli ukázala mezi stromy a člověk už ví, že je doma. Tohle je…
