Ze Štěchovic na Ztracenku. Stezka podél Vltavy, kde se psala historie českého trampingu

Kamarád Buřt nás tentokrát zavede do romantického údolí Vltavy. Čeká nás cesta ze Štěchovic na Ztracenku, po stezce lemované skalami, dřevěnými lávkami a místy, která už téměř sto let patří k symbolům českého trampingu.

Necelou hodinu cesty od Prahy leží jedna z nejpůsobivějších turistických tras středních Čech. Stezka ze Štěchovic k legendární trampské osadě Ztracenka nabízí romantické výhledy na Vltavu, dřevěné lávky pod skalami i místa spojená s historií českého trampingu.

Na turistické mapě nepůsobí tato trasa nijak výjimečně. Měří jen několik kilometrů a vede podél levého břehu Vltavy mezi Štěchovicemi a legendární trampskou osadou Ztracenka. Přesto si za dlouhá desetiletí získala pověst jednoho z nejzajímavějších výletů ve středních Čechách. Kombinace skalních stěn, hlubokých lesů, klidné řeky a trampské historie vytváří prostředí, které jen málokdo čeká necelých čtyřicet kilometrů od centra Prahy.

Výchozím bodem jsou Štěchovice, kam se lze pohodlně dostat autem i veřejnou dopravou. Z Prahy sem pravidelně zajíždějí autobusové linky, jejichž četnost se liší podle denní doby i dne v týdnu. Cesta trvá přibližně hodinu a od autobusové zastávky je to ke značené turistické trase jen pět až deset minut chůze. Díky tomu patří výlet k dobře dostupným cílům i pro návštěvníky, kteří cestují bez automobilu.

Od prvních kroků je patrné, že hlavní roli zde hraje Vltava. Turistická stezka ji provází téměř po celé délce. Místy vede jen několik metrů nad hladinou, jinde vystoupá výše nad řeku a nabídne pohled na úzké údolí sevřené skalnatými svahy. V letních měsících poskytují okolní lesy příjemný stín, zatímco na jaře a na podzim se krajina mění v pestrou mozaiku barev.

Charakter celé trasy výrazně ovlivnily citlivé úpravy provedené v posledních letech. Na místech, kde býval průchod komplikovaný nebo méně bezpečný, vznikly dřevěné lávky, schodiště a zábradlí. Nové prvky byly navrženy tak, aby co nejméně zasahovaly do okolní krajiny a zároveň umožnily bezpečnější průchod pod skalními stěnami. Právě tyto úseky dnes patří k nejfotografovanějším místům celé stezky.

Největším lákadlem výletu je bezesporu trampská osada Ztracenka. Patří mezi nejstarší a nejvýznamnější trampské osady v Česku a její historie sahá do druhé poloviny dvacátých let 20. století. Právě tehdy se Povltaví spolu s Posázavím stalo jednou z oblastí, kde se české trampské hnutí nejrychleji rozvíjelo. Inspirace romantikou amerického Západu, víkendové pobyty v přírodě a touha po svobodě daly vzniknout tradici, která přetrvala celé generace.

Dodnes zde stojí řada dřevěných srubů, které citlivě zapadají do okolního lesa. Přestože je Ztracenka známým cílem turistů, nejde o skanzen ani muzeum pod širým nebem. Osada je soukromým majetkem a její obyvatelé zde tráví svůj volný čas podobně jako před desítkami let. Při návštěvě je proto vhodné respektovat soukromí osadníků a pohybovat se pouze po značených turistických cestách.

Za Ztracenkou pokračuje stezka směrem k místu s netradičním názvem Zadek. Les se zde střídá se skalními výchozy a mezi stromy se opakovaně otevírají pohledy na Vltavu. Podzim patří mezi nejoblíbenější období pro návštěvu, kdy listnaté lesy hrají odstíny žluté, oranžové a červené. Působivé je však údolí řeky prakticky po celý rok.

Podle zvolené varianty měří celý výlet přibližně osm až dvanáct kilometrů. Při pohodovém tempu se zastávkami na fotografování nebo odpočinek zabere tři až čtyři hodiny. Trasa není technicky náročná, místy však vede po kamenitém povrchu a po dešti mohou být některé úseky kluzké. Pevná turistická obuv proto rozhodně přijde vhod.

Stezka ze Štěchovic na Ztracenku není výletem za rekordními převýšeními ani náročnými horskými výstupy. Její největší předností je spojení zachovalé přírody, historie českého trampingu a výborné dostupnosti z hlavního města. Právě tato kombinace z ní dělá místo, kam se turisté pravidelně vracejí a které si i přes rostoucí oblibu zachovalo svůj osobitý charakter.

Autor

  • Ahoj, jsem Buřt. Je mi 67 let a trampuju už od dětství. Nejvíc mě to táhne k řece Dyji, kam se pravidelně vracím. Její údolí, lesy, skály i staré stezky znám jako své boty, přesto mě pokaždé dokážou něčím překvapit.

    Rád cestuji vlakem. Beru ho jako začátek každého vandru. Stačí vystoupit na malé zastávce, hodit batoh na záda a vyrazit tam, kam nevedou casto turistické značky ale pouze lesní cesty a pěšiny.

    Ve svých článcích se snažím zachytit atmosféru míst, která navštěvuji, jejich historii, přírodu i vlastní zážitky. Nejde mi o hledání senzací ani o prozrazování trampských fleků. Spíš chci čtenáře inspirovat, aby zpomalili, vyrazili ven a objevovali krásy naší krajiny s respektem k přírodě i lidem, kteří ji mají rádi stejně jako já.

    Třeba se někdy potkáme na nádraží, na stezce nebo večer u ohně. Ahoj na vandru!