Martin Mrzena

Drobek Drobek je čtyřicetiletý tramp, hvězdář a člověk, kterého odjakživa přitahují příběhy, které se někam nevešly do učebnic. Zajímá ho hlavně novodobá historie, období, kdy se dějiny ještě nedají číst jen z archivů, protože jejich stopy jsou pořád kolem nás. V krajině, ve starých domech, na nádražích, v lesích i v příbězích lidí, kteří si některé věci nesli celý život v sobě. Když má čas, vezme batoh, spacák a vyrazí. Nemusí přitom jít o žádnou velkou výpravu. Někdy stačí obyčejná cesta, která vede kolem místa, o kterém člověk nic neví. Právě tam totiž často začínají ty nejlepší příběhy. Jeden starý nápis, zarostlá cesta, opuštěná stavba nebo pár řádků v kronice a Drobek má důvod zjistit, co se tam kdysi vlastně stalo. Tramping má rád nejen kvůli chození po lesích. Je v něm něco, co se těžko vysvětluje člověku, který nikdy nespal pod širákem, nešel několik kilometrů jen proto, aby si večer mohl sednout k ohni, nebo ráno nevstal do rosy s vědomím, že dnes zase není kam spěchat. A právě spojení trampingu a historie ho baví nejvíc. Staré stezky totiž často vedou krajinou, která má mnohem víc paměti, než se na první pohled zdá. Druhou jeho vášní je obloha. Hvězdářství ho naučilo dívat se trochu dál než jen na to, co máme před nosem. Zatímco většina lidí večer vidí tmu, Drobek v ní hledá hvězdy, souhvězdí a příběhy staré miliony let. Možná i proto má rád místa, kde není moc světel a kde člověka v noci neruší nic jiného než oheň a obloha. Ve svých textech se snaží hledat hlavně člověka. Nejde mu jen o data, letopočty a seznamy událostí. Zajímá ho, co lidé prožívali, proč se rozhodovali právě tak, jak se rozhodovali, a co po nich zůstalo. Proto rád chodí přímo na místa, o kterých píše. Historie je podle něj mnohem zajímavější, když se na ni dá dívat z místa, kde se skutečně odehrála. A má ještě jednu vlastnost, která se do běžných autorských medailonků většinou nepíše. Nemá rád těsné prostory. Ne že by trpěl klaustrofobií. Jen je potřeba respektovat fyzikální zákony. Drobek se tam prostě nevejde. A tak raději zůstává venku. V lese, pod hvězdami, na cestě a u příběhů, které ještě stojí za to objevit.